Příběh o zahradníkovi

Byl jednou jeden malý kluk a ten se rozhodl, že vypěstuje takovou zvláštní květinu. A ne jen tak ledajakou – věděl přesně, jak bude vonět a vypadat její květ, jak budou vonět její listy, když je pomne v prstech. Statná rostlina, odolná a krásná. Ta představa byla tak živá, jakoby ta květina už existovala…

Jeho otec byl velice mocný muž, mohl lusknout prsty a hned by parta zahradníků začala pracovat na vypěstování květiny podobných parametrů.

Chlapec ale nesouhlasil a řekl: „ne, to nechci, dovol mi, abych to dokázal sám“.

– „Proč? … Víš jaká je to dřina?“ ptal se otec.
– „Kdybys mi dal květinu už hotovou, neměl bych z ní radost, nerozuměl bych jí a nevěděl, jak o ni pečovat. Ta květina by mi uvadla.“

„Nuže dobrá, dám tě do učení, aby ses o květinách naučil všechno potřebné – jak se o ně starat a pečovat o ně. Jakou půdu která potřebuje a další věci“ řekl mu otec.

Chlapec se tedy vydal do učení k zahradníkům, aby se více přiblížil ke svému snu. Otec mu vybral ty nejlepší mistry zahraníky, které znal, aby se chlapec učil od těch nejlepších.

.
Jednoho dne, po mnoha letech studia a praxe, vyučen všemu potřebnému, přišel mladý zahradník otce požádat o kus půdy. Konkrétní kus země, která se mu zalíbila. Chtěl na ní zřídit zahradu, aby byl prostor pro jeho květinu.

Už nechtěl pracovat pro školní zahradu, kde pěstoval květiny jiných dle jejich pravidel. Chtěl svoji zahradu, kde budou květiny jen jeho.

Také si všiml, že do otevřené školní zahrady může vstoupit každý a kdykoli nějakou květinu zničit.
Věděl to už od toho dne, kdy se mu podařilo vypěstovat zajímavý kvetoucí keř s drobnými kvítky. Nebyla to sice rostlina, po které toužil, ale hezky voněla a přinášela mu radost a tak ji zachoval.

Jednoho rána zjistil, že ten keř někdo doslova oškubal a poničil. Proto se rozhodl, že jeho vlastní zahrada bude obehnána plotem a uzavřena. Nevstoupí tam nikdo, kdo nebude zván.

Spolu s otcem stáli na okraji budoucí zahrady a povídali si.

– „Vždyť je to pustina, kamenitá země, nic tady neroste, to není dobrý nápad. Ne, dám ti jiný kus půdy.“
– „Ale já chci tenhle, vybuduji na ní nádhernou zahradu, dokážu to, vím jak na to! Je přesně na takovém místě, které potřebuji.“

„Dobře“, řekl otec, „pošlu ti tady alespoň pár zahradníků, pomohou ti půdu zpracovat, připraví ti ji, abys s tím neměl tolik práce.“

„Ne to nechci“, řekl syn, „Nerozuměl bych jí a nepoznal, kde je nejvhodnější místo pro moji květinu. Půdu chci zpracovat sám. „

Ještě chvíli spolu o tom rozmlouvali, ale mladý zahradník se nenechal odradit. Věřil si. Věděl, že to dokáže a nechtěl se vzdát svého snu. Tu květinu měl stále před očima. Jakoby už byla skutečná.
I začal jednoho dne upravovat půdu budoucí zahrady, trvalo to dlouho, ale nakonec se mu povedlo dobře upravit místo pro květiny, které byly základem pro vyšlechtění toho druhu, který chtěl. Měl ze svého díla upřímně velkou radost.

Ohraničil si zahrádku jednoduchým plotem a udělal provizorní vrátka.

Otec mu připomněl, že kam zaměřuje pozornost, tam to poroste.

Aby tedy nezaměřoval příliš pozornosti na plevel a jiné rostliny, které mohou mít nádherné a voňavé hezké květy, ale strhnou na sebe jeho pozornost a odvedou ho od původního záměru. Plevel také bude odebírat živiny jeho rostlinám.

– „Neboj“, řekl syn odhodlaně, „dám si pozor, přece vím, co chci.“

Otec však věděl, co říká a nechal umístit u vrat stojan a dřevěné tabulky k zavěšení, s nápisy, které mu měly připomínat vytrvalost a původní záměr. Každý den, až půjde do zahrady, bude míjet tabulky s nápisy, které jej upozorní, aby se nenechal svést z cíle.

Jak šel čas, zahrada se postupně rozrůstala, květin přibývalo – roztodivné tvary květů i vůní, ale stále to nebylo ono. Ne a ne vypěstovat onu květinu, která by odpovídala jeho představám.

Jednoho dne vypěstoval zajímavý druh květiny, květy měla zářivé, až oči přecházely. Vůně těchto květů byla tak omamná, že téměř zapomněl na svou květinu a začal se věnovat jen této.

Samozřejmě, že se brzy rozrostla tak, až zabrala celý prostor a čím více květů přibývalo, tím více omamné vůně ovládlo celou zahradu i zahradníkovu mysl. Nevědomky tak začal oné rostlině věnovat čím dál tím více pozornosti a všechno ostatní jakoby přestalo existovat. Postupně přestal docházet domů a přespával v zahradě.

Jak šel den za dnem, zarostl i stojánek u vrat, kde byly tabulky s nápisy připomínajícími původní záměr. Tabulky už dávno popadaly někam na zem a některé zůstaly zaklesnuté v křoví.

Když otec uviděl, co se stalo, vešel do zahrady, vytáhl zpod nepropustného křoví dřevěnou tabulku s popisem té vysněné květiny a jen tak ji ledabyle pohodil poblíž vyšlapané uličky, aby si jí syn musel všimnout.

Když se mladý zahradník procházel po zahradě, zakopl o tabulku, zvedl ji ze země a prohlédl si ji. Přerostlé květiny už byly tak vysoké, že téměř nepustily do zahrady sluneční svit a tak musel vyjít ven ze zahrady, aby viděl, co je na ní napsáno.

Kousek dál od zahrady už nebyla ta omamná vůně tak intenzívní a tak když četl nápisy na tabulce, najednou jakoby se mu rozbřesklo v hlavě, jakoby sundal růžové brýle. Uvědomil si, že se nechal omámit plevelem, zatímco na svůj sen zapomněl. Tak moc jej to zamrzelo, až začal klít a nadávat. Zlobil se nejen na sebe ale také na rostlinu, jejíž vůně jej omámila.

Klel a nadával tak moc, že si nevšiml, jak se znenadání zvedá vítr. Pak se přihnala silná bouřka s kroupami a celou zahradu zničila. Taktak, že stačil doběhnout domů. V zahradě nezůstala jediná rostlinka zdravá. Druhý den přišlo slunce a spálilo všechny ty polámané a zničené květiny.

Když to všechno uklidili, zůstala opět pustina 🙁

Chtěl-li mladý zahradník dosáhnout svého snu, musel začít znovu, od samého začátku. Zůstala mu však ještě semena těch rostlin, které byly výborným předpokladem pro vypěstování oné vysněné květiny.

Rozhodl se tedy začít znovu. S těmi semeny postupně vypěstoval novou zahradu, ale už si dával pozor, aby se nenechal omámit a svést z cesty ke svému cíli.
A ta květina? Ale to víte, že se povedla. Byla přesně jako ta ze snu, ale o tom už bude pokračování zase někdy příště 😉

About
Latest Posts

Dáša Anhelo

Spokojená podnikatelka a investorka, s 18 lety praxe v obchodu, takže vím o čem mluvím 🙂
Krom toho už 10 let školím (nejen) obchodníky. Nyní pořádám také kurzy on-line a píšu e-booky, které pomáhají zvyšovat prodeje